O monografii

M. Nešlehová, J. Hilmera, R. Švácha

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | anotace

1/ JEDEN Z AVANTGARDY

Těch, kteří čas od času zahlédli staršího muže v klobouku, sedícího na lavičce na Výtoni u Železničního mostu před někdejší barokní celnicí, pozorujícího tep města i tiché plynutí Vltavy, je nemnoho. Málokdo ze spěchajících v něm také poznával Vlastislava Hofmana, významného architekta kubistické avantgardy, někdejšího člena revoluční Skupiny výtvarných umělců, velkorysého architekta a urbanistu, projektanta mostů, designéra, malíře a grafika, jednoho z Tvrdošíjných a mezinárodně uznávaného scénografa, jejž jeho přátelé a umělci z divadla přezdívali Fikula či Fikulda. — Krátký špaček tužky měl vždy pohotově v kapse. Zrozené nápady okamžitě kreslil — a na cokoli: na ubrousek, do malého skicáčku, který si vlastnoručně vyráběl, i na jídelní lístek. Bylo o něm známo, že si přímo žárlivě střežil své nápady. Nikdy toho moc nenamluvil, řídil se goethovským výrokem: "tvořit a nepovídat". Snad i proto působil trochu podivínsky roztržitě a zakaboněně.

2/ ARCHITEKT HOFMAN V PRŮSEČÍKU MÍSTA A DOBY

Architektonické dílo Vlastislava Hofmana nás může upoutat zvláštním rozporem jeho celkového tvaru. Na jedné jeho straně stojí kubismus, projekty a ojedinělé stavby, v nichž jako by nešlo o nic jiného než o výron umělcovy představivosti a fantazie vzpírající se objektivitě fyzikálních zákonů. Na druhé se ocitá Hofmanův podíl na architektuře mostů, u jejichž tvarování se naopak musela stát jediným platným vodítkem fyzika a objektivita, kdežto představivost úplně vystoupila ze hry. Na první pohled se zdá, že v kubistické periodě svého díla, zhruba v letech 1911—1924, Hofman pracuje jako umělec, který rozhoduje o formě stavby ze své vlastní vůle a ze svého vlastního chtění, zatímco v periodě "mostařské", počínající soutěží na Jiráskův most v Praze v roce 1926, přistupuje ke svým úkolům jako inženýr, jehož svobodu rozhodování o formě podvázaly exaktní výpočty... Postupovat tu můžeme tak, že si položíme otázku, zda v sobě Hofmanovy kubistické projekty neskrývaly nějakou důležitou inženýrsko-konstruktérskou složku — a zda se naopak jeho mosty nevyznačují nějakými význačnými uměleckými aspekty. Na tuto výkladovou kostru ovšem musíme navěsit vrstvy dalších otázek, ke kterým nás ponouká složitá povaha Hofmanova díla.

3/ MNOHOSTĚN HOFMANOVA UŽITÉHO UMĚNÍ

Vlastislav Hofman platil v úzkém kruhu architektů Skupiny výtvarných umělců za nejradikálnějšího stoupence nových myšlenek a také za neobyčejně invenčního tvůrce. Šíři umělcova projevu v oblasti designérské tvorby podněcovala aktivita Artělu, která mu dovolovala zasahovat do různých užitých oborů, nevyjímaje sklo, keramiku, kachlová kamna a intarzované dřevěné krabičky. Snad právě proto, že nebyl v daných oborech odborníkem a nebyl zatížen předsudky a technickou znalostí, dokázal zvyklosti překračovat a svou invencí daný obor obohacovat. Jeho tvůrčí radost spočívala ve "vynalézání jednoduchých tvarů, jež by se provedly buď ručně nebo nezvyklou praxí výrobní. ... Sebemenší podnět byl nám architektonickým úkolem," jak podotýká ve vzpomínce na někdejší dobu.

4/ ZA BEZPROSTŘEDNOSTÍ VÝRAZU

Ani Hofman nezůstával stranou a s přímočarostí sobě vlastní vyjadřoval svá stanoviska a bral se za prosazení "nového umění" a moderní výtvarné formy. Základem jeho postoje se od počátku devadesátých let stávalo uplatnění takové moderní formy, která by byla s to synteticky a věcně vyjevit danou věc a zároveň sama o sobě obsahovala svůj vlastní myšlenkový náboj. Svůj požadavek pojmenovával "idealitou formy" a obšírně se o něm rozepsal v textu "Duch přeměny v umění výtvarném". V roce 1913 jej otiskl v Almanachu na rok 1914 a není nezajímavé připomenout, že obdobný názor zastával v té době rovněž Josef Čapek, když hovořil o "ideálnosti formy", její zákonnosti a samostatnosti.

5/ CYKLUS F. M. DOSTOJEVSKIJ

Hofmanova práce na grafických souborech, jež byly samostatně zveřejněny a tvoří řadu pěti titulů, započala s vydáním cyklu F. M. Dostojevskij v nakladatelství Františka Borového v Praze v roce 1917. Šlo o kresebný celek, jehož vytištění vycházelo z myšlenky širší publicity i snazšího prosazení, jež válečná doba znesnadňovala. Správnost tohoto rozhodnutí vzápětí potvrdilo uznání, jehož se tomuto cyklu dostalo z řad domácích a zahraničních odborníků a které přispělo k umělcově širší známosti.

6/ K HOFMANOVĚ MALBĚ A POČÁTKŮM TVRDOŠÍJNÝCH

Hofmanovo pojednání "Duch přeměny v umění výtvarném" se neslo v téměř programovém duchu. Prosazoval dynamický, spontánně citově vzrušený a duchovní výraz, apeloval na pronikání do skrytého tajemství reality a zmocnění se této skrytosti silou ducha a intenzitou citu. Do společného, rodícího se postupu však ve čtrnáctém roce vstoupila válka. Zhatila očekávání, ideje i počáteční rozlet. — Společné vystoupení mladých se oddálilo. Cesta k němu byla zdlouhavá, plná animozit i podezírání: uskutečnilo se až 30. března 1918 výstavou, jež nesla název A přece! Výstava několika tvrdošíjných, na níž se spolu s Hofmanem představili Josef Čapek, Václav Špála, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička a Otakar Marvánek. Teoreticky ji tehdy zaštítil S. K. Neumann.

7/ HŘBITOVNÍ KULTURA. HOFMANOVY NÁVRHY KREMATORIÍ

Kresby a linoryt hřbitova v Ďáblicích, které Hofman publikoval v českých i německých časopisech, patřily k jakýmsi ikonám, skrze které vstupovala kubistická architektura do povědomí publika. Zasloužily se o to, že jsme si zvykli spojovat kubistické architektonické formy s trochu pochmurným účelem a obsahem. Příspěvek Vlastislava Hofmana k rozvoji moderního sepulkrálního umění se ovšem neomezil jen na ďáblický projekt. Sepětí kubismu s úkoly týkajícími se posledních věcí člověka jeho pozdější aktivity dále posilovaly. Hofman v tomto mezi kubisty nepředstavoval výjimku. Navrhováním náhrobků, pomníků, mohyl či krematorií se stejně soustavně jako on zabývali Pavel Janák a z mladších kubistů Bedřich Feuerstein.

8/ MONUMENTALITA A MYTIČNOST (PRÁCE V KOVU, URNY A NÁHROBKY)

Veden zájmem o obrodu pohřbu žehem a o přiblížení se tajemství prastarých slovanských mýtů se ve svých úvahách zaměřuje na reflexi pradávných pohřebních rituálů. Zmíněná stať "O urnách" je dokladem jeho obrazotvornosti i citlivého, romantického vnímání. V souvislosti s nově se formujícími pohřebními zvyklostmi měl tento text přímo programový charakter.

9/ VLASTISLAV HOFMAN — SCÉNOGRAF

Vlastislav Hofman měl už za sebou desetiletí tvůrčí práce v architektuře, uměleckořemeslném designu, malbě i grafice, když v roce 1919 vytvořil svou první divadelní výpravu pro Husity Arnošta Dvořáka.

10/ KNIŽNÍ UMĚNÍ, EX LIBRIS, PLAKÁTY

Návrhy knižních a časopiseckých obálek, ilustrace a grafický design zaujímaly od druhé poloviny desátých let — zejména pak v následném desetiletí — v Hofmanově výtvarném projevu důležité místo, odpovídající umělcově zájmu o krásnou knihu a literární projevy. Už z podstaty avantgardního založení se snažil vnést do oblasti knižního umění jiný "hlas", jiné, syrovější i citlivější hodnoty. Napomáhala mu odvaha, jež vycházela z bezprostřednosti projevu a z nesvázanosti s vžitými konvencemi tohoto oboru. Jako architekt, malíř, grafik a nově také scénograf měl svobodnější přístup a s chutí sobě vlastní daná pravidla bořil a překračoval. Nejblíže měl v tomto ohledu ke svým přátelům a vrstevníkům z Tvrdošíjných: předně Josefu Čapkovi a Václavu Špálovi.

11/ STŘETNUTÍ S MLADOU GENERACÍ. TECHNIKA, URBANISMUS, POMNÍKY, MOSTY

Programu raného Devětsilu se blížilo Hofmanovo zalíbení v naivismu a primitivismu, jeho oslavy "umění nepalácového", které se nepotřebuje "halit pláštěm božství". Program magického realismu a naivizujícího purismu, jaký členové této skupiny vyznávali v letech 1920—1922, by máloco vystihlo lépe než Hofmanův názor, že čím víc věci oprostíme od všeho zbytečného, tím silněji začnou působit svou duchovní podstatou, nebo než Hofmanův výrok o "realitě prozářené z vnitřka".

Anotace

VLASTISLAV HOFMAN
Mahulena Nešlehová (ed.), Jiří Hilmera, Rostislav Švácha: Vlastislav Hofman

Vydala Společnost Vlastislava Hofmana
ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR
Redakce Marie Platovská
Grafická úprava Robert V. Novák
Vytiskl Realtisk, 437 stran,
482 obrazových příloh.
První vydání Praha 2004

ISBN 80-903549-0-4 90 90